K sepsání tohoto příspěvku mě přiměla diskuse pod článkem o vztazích, kde jsem sdílela vlastní zkušenost, která se mírně lišila od té z článku. Diskutující s odlišnou zkušeností se mě následně pokoušela v podstatě přesvědčit, že můj život není k žití. Témat k zamyšlení by tam byla spousta, ale zůstaňme u křesťanského sexu. Vynucená předsvatební zdrženlivost, charakteristická pro nejedno předminulé století, nám v tom totiž nadělala trochu paseku. D á v á vůbec smysl čekat do svatby? Je dobr é kupovat zaj í ce v pytli? Proč se na to nevykašlat, když to některým pak neklape, zatímco páry, které to nedodržovaly, jsou spolu šťastně až do smrti? A může takové rozhodnutí vůbec být dobrovolné? Otázkou, zda mají pravdu statistiky z křesťanských článků, které tvrdí, že dodržení předmanželské čistoty zvyšuje pravděpodobnost přetrvání a kvality svazku, se zde zabývat nebudu. Může to být pravda, ale nedivila bych se, kdyby šlo o dezinf...
Komentáře
Okomentovat