Jak bych si kvůli slovenštině málem uvařila blivajz

    Podle receptů většinou moc nevařím, ale dneska jsem v jednom slovenském časopise objevila zdravou a jednoduchou variantu bramborové kaše. No, dneska nemám suroviny, ale někdy to vyzkouším.

    "Co je ve slovenštině rasca?" ptám se manžela.

    "Podmáslí," odpovídá.

    Manžel spisovnou slovenštinu ovládá, takže je na něj obvykle spolehnutí.Názvy čehokoli se ovšem i v tom nejpodobnějším jazyce pamatují nejhůř, a tak je dobře, že jsem podle toho receptu nevařila. Manžel se totiž za chvilku ozval.

    "Promiň, je to kmín."

    No, možná bych nakonec vymyslela zajímavý recept, ale taky bychom se mohli přiotrávit. Co se stane s podmáslím, když se uvaří ve vodě, fakt netuším.

 

Tak kdy sakra přijde?!

    Humorných situací spojených se slovenštinou zažíváme víc. Jedna dáma si např. na internetu stěžovala, že se nevyzná ve slovíčkách "skôr", "neskôr", "skoro" a "neskoro", takže neví, kdy její slovenský přítel přijde domů. To já jsem teda na tom o krapet líp.

 

“Podaj mi lievik!”

    Slovenský bývalý přítel mé maminky jednou dělal něco ve studni před barákem.

    “Podaj mi lievik!” huláká na maminku. Popravdě řečeno jsem ani já nevěděla, co chce vlastně podat.

    “Co?” na to maminka.

    “Lievik!”

    “Co?”

    “Lievik!”

    “Já nevím, co to říkáš.”

    “Trychtýř.”

    Mimochodem, to “Ř” mu šlo docela dobře, len by, chalan, chcel neustále hovoriť po slovensky.

 

p.s. Inkriminovaný recept se jmenuje “Lepenica” a je docela jednoduchý: Oloupeme a uvaříme brambory s kmínem, na cibulce udusíme zelí (po slovensku na masti, ale tu nemám, tak to někdy zkusím na oleji) taky s kmínem a pak z toho všeho uděláme bramborovou kaši, do které místo vody přidáme buď studenou šťávu ze zelí, nebo horké mléko s máslem (já teda do kaše dávám studené). Tak teď doufám, že jsem to přeložila správně, a pokud ne, tohle by taky nemuselo být špatné.