Simonides Caeca

    Manžel objevil ve zprávách „úchvatný“ titulek. Bylo to něco ve stylu "Senior ještě stihl odvolit a potom zkolaboval a zemřel." Titulek mě natolik znechutil, že si ani nehodlám dohledávat jeho přesné znění. Pojďme se teď podívat na to, jakou zprávu nám taková informace v médiích může dávat mezi řádky:   1.       Hleďme, senzace!      Hlavním cílem článku mohlo být vyvolat senzaci. To, že někdo před smrtí stihl odvolit, nebo jinak, to, že někdo odvolil a následně zemřel, vypadá jako zajímavá událost. Zajímavý drb, něco, o čem stojí za to mluvit. Tím nemyslím, že je to zajímavý drb pro mě osobně, ale co si budeme povídat, má to přesně takový psychologický efekt. Ten je důležitým spouštěčem pro další zprávy:   2.       Když on, tak já musím taky!      Nejednoho čtenáře možná napadne, jaký to byl uvědomělý občan, když se přes jistě nepříznivý zdravotní stav vydal k ...

    Asi to znáte. Blíží se Vánoce nebo Nový rok a jeden už přemýšlí, komu zapomněl popřát a na kolik toho musí ještě odpovědět. Pokud zrovna nevaříte slavnostní jídlo nebo se jako já na Štědrý den neučíte s vysavačem, fajn.     Nedávno jsem se pozastavila nad tím, že si jeden z členů rodiny během novoročních oslav přehrává hlasovky s přáními šťastného nového roku. Nevadilo mi to. Když jsem si však představila sebe samu, jak bych se takovými věcmi rozptylovala místo trávení času s rodinou, trochu mi to vadit začalo. Nevadí mi na přání odpovědět, ale vždycky to dělám ve chvíli, kdy chci já. Někteří ale považují za neslušné neodpovědět včas. Vzhledem k tomu, že Vánoce a Silvestr jsou svým způsobem rodinné svátky, přivedlo mě to k zamyšlení.   Přání bez přátelství? Pak raději nepřát.     Před pár lety jsem si na Facebooku musela skrýt narozeniny. Důvod? Hodinu a více času, který měl patřit mně, jsem st...