Simonides Caeca

1.        Mýtus: „Všechno jde, když se chce!“ Pravda: Všechno jde, když se chce a když na to máme mozek.   2.        Mýtus: „Když nemůžeš, přidej!“ Pravda: Jsou dvě nemůžeš: první znamená „Brzdi!“, druhé vzácnější opravdu znamená „Přidej!“. Nepleťme si je!   3.        „Je třeba vystoupit z komfortní zóny.“ Pravda: Není jasné, co je komfortní zóna a co naopak zdravá ochrana sebe sama. Tenhle výrok nás tedy ve skutečnosti manipuluje, abychom se nechránili.   4.        „Co by tomu řekli ostatní?!“ Pravda: Ostatní nejsou bohové a nevědí, co je pro nás dobré. Nejvíc nás budou posuzovat pokrytci, kteří ani za mák netuší, jací jsme. Chceme se snad řídit hodnotami pokrytců?   5.        Mýtus: „Ty nevíš, co je život!“ Pravda: Každý život má své problémy, tedy i ten můj, tvůj, váš ... Proto i my vím...

    Podle receptů většinou moc nevařím, ale dneska jsem v jednom slovenském časopise objevila zdravou a jednoduchou variantu bramborové kaše. No, dneska nemám suroviny, ale někdy to vyzkouším.     "Co je ve slovenštině rasca?" ptám se manžela.     "Podmáslí," odpovídá.     Manžel spisovnou slovenštinu ovládá, takže je na něj obvykle spolehnutí.Názvy čehokoli se ovšem i v tom nejpodobnějším jazyce pamatují nejhůř, a tak je dobře, že jsem podle toho receptu nevařila. Manžel se totiž za chvilku ozval.     "Promiň, je to kmín."     No, možná bych nakonec vymyslela zajímavý recept, ale taky bychom se mohli přiotrávit. Co se stane s podmáslím, když se uvaří ve vodě, fakt netuším.   Tak kdy sakra přijde?!     Humorných situací spojených se slovenštinou zažíváme víc. Jedna dáma si např. na internetu stěžovala, že se nevyzná ve slovíčkách "skôr", "neskôr", "skoro" a "neskoro", takže n...

Tomášovská intuice     Vždycky jsem se divila, jak je možné, že tak dobře vím, kdy mám dát přednost vlastní intuici před dobrou radou své tchyně s tím, že jde zcela jistě o můj téměř neomylný instinkt, zatímco když jde např. o postoj k očkování či jiný celospolečenský jev, zdaleka si tak jistá nejsem. Kolikrát už mě napadlo, jestli náhodou nejsem jen parádně paličatá a jestli místo domnělé intuice neposlouchám jen nějaký svůj rozmar. Vždyť jak je možné, že v některých případech intuice funguje, ale jindy ne? To snad ani nemůže být intuice!      Tchyně je přece starší a zkušenější, velmi poctivá a praktická a na rozdíl ode mě vidomá, takže pokud jde o práce v domácnosti či zdravou výživu, měla by mít pravdu. Je tedy absolutně nelogické dávat přednost nějakému svému instinktu či přesvědčení. A proč oproti tomu pochybovat o očkování, když nám přece veškeré státní instituce důrazně naznačují, že je to nejlepší cesta k naší aktuální spá...

    Vždycky jsem si myslela, že jsem poměrně intuitivní člověk. Nikdy jsem nepochybovala o tom, že existuje Bůh, vždycky jsem tíhla k oduševnělosti a ve svém běžném životě se často řídím takovým množstvím intuice, že by si to mnozí takříkajíc nelajzli. Existují sice věci (a není jich málo), v nichž jsem nebetyčný pragmatik, nicméně čím jsem pragmatičtější, tím víc se to opírá o intuici a instinkt. O tom, že bych mohla mít něco společného se skeptickým učedníkem Tomášem, jsem tedy rozhodně neuvažovala. Nevěřící Tomáš     Tomáš byl jeden z dvanácti apoštolů, kteří následovali Ježíše v době Jeho veřejného působení. Když pak Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, učedníci se s ním setkali. Proč při tomto setkání Tomáš chyběl, se asi dovíme až někdy na věčnosti. Když mu zbylí šťastlivci oznámili, že k nim Ježíš přišel, skeptický kolega ve víře je uzemnil slovy, že dokud ho na vlastní oči neuvidí a nesáhne si na jeho rány po uk...