Co byste neměli slyšet od křesťana II. - Příliš vehementní fundraising a zneužívání Božího jména

Žádost o finanční podporu

    Dalším varovným signálem, že takzvaný křesťan má nejspíš jiné než křesťanské úmysly, jsou příliš vehementní žádosti o finanční podporu. Neříkám, že křesťanské organizace nepotřebují nějaký ten fundraising. Naopak, potřebují ho mnohdy víc než kdokoli jiný, aby vůbec mohli dělat to, k čemu jsou určeny.

    Důležitá je ale forma žádosti o podporu. Pokud máte po přečtení spíš pocit, že máte možnost přispět, ale není to vaší povinností, zřejmě bude vše v pořádku. Pokud ale máte pocit, že vás něco k finančnímu daru podprahově nutí, nejde o křesťanský přístup. Jedná se např. O příliš časté nebo příliš emotivní žádosti o finanční dar.

 

Teologie prosperity

    Extrémním příkladem je tzv. Teologie prosperity. Její zastánci v podstatě tvrdí, že čím víc peněz dáte bohu, tím lépe se vám bude dařit. Dát peníze bohu v některých případech znamená dát peníze kazateli, který se pak vozí v luxusním Mercedesu a vůbec nežije život, který by se podobal životu Ježíšova následovníka.

    Jedna taková sekta působí od 90. Let i v ČR, zejména v Ústeckém kraji. Její hlavní kazatel se doposud nenaučil česky a kromě praktikování teologie prosperity se tu dějí i jiné věci, které by měly být trestným činem. Nechť si to každý vygooglí, pokud na to narazí, a pokud ne, není o co stát. Kdo na to už narazil, jistě podle mých indicií pozná, o kterou sektu se jedná.

    Dotyčný kazatel prý věřícím tvrdí, že pokud ze sekty odejdou, přijdou do pekla. Odejivší odvážlivce během shromáždění proklíná. Někteří mu vlivem jeho manipulace i po odchodu stále zasílají peníze. Zřejmě si říkají, co když na tom něco je?

    Podle měřítek teologie prosperity jsem pravděpodobně nevidomá proto, že nedávám Bohu dostatečné množství peněz. Jaksi se už ale zapomíná, že skutečný Pánbůh možná chce, abych byla nevidomá. Teologie prosperity je obchod s Bohem, který v reálném životě nefunguje a nemá žádné základy v Bibli. A ani fungovat nemůže, protože co když by si deset miliardářů zaplatilo u Boha deset protichůdných věcí? Jeden by chtěl, aby celý rok pršelo, druhý, aby celý rok nepršelo, třetí, aby uměl deset jazyků, čtvrtý, aby ten třetí neuměl deset jazyků, a tak bychom mohli pokračovat.

 

Zneužívání Božího jména

    Další častou chybou je považovat za křesťana někoho, kdo dobře ví, co Bůh chce, a nepřipouští žádné námitky. Tím mám na mysli věci, které nejsou napsané v Bibli, jako např. Jak se máme postavit k očkování nebo že jistý prezident údajně je Boží zázrak.

    Mimochodem, apoštol Pavel řekl, že se máme podrobovat vládním nařízením, pokud nejsou v rozporu s Božím zákonem. Nošení roušek v rozporu s Božím zákonem rozhodně není, ale genocida už ano. Jinými slovy, pravdu nemají ani horliví zastánci jakéhokoli jednoho pohledu na vládní nařízení, ani někteří luteráni v nacistickém Německu, kteří Pavlův výrok zneužili ke schvalování holocaustu (zapomněli na rozpor s Božím zákonem.

    Co se týče očkování, to nebylo povinné, tudíž nešlo o vládní nařízení a křesťan nebyl povinen se mu podrobit, jak někteří faráři nesprávně naznačovali. Zároveň ale křesťan není vševěd, takže mohl rozhodovat pouze sám za sebe a za nikoho jiného. Účast na protestu proti očkování nebo šíření ničím nepodložených informací tedy z mého pohledu nelze zaštítit křesťanstvím, leda by to někdo měl nařízeno přímo od Boha, o čemž si dovolím pochybovat. K tomu, abychom kategoricky tvrdili, že se křesťan má nebo naopak nemá naočkovat, aby tím ochránil ostatní tím či oním způsobem, máme příliš málo informací. Pokud někdo něco takového říkal, pravděpodobně to nebylo křesťanské.

 

Jazykem křesťana je osvěta

    V praxi se samozřejmě těžko ověřuje, co máme v Bibli a jak to správně vyložit, natož pak co má kdo nařízené seshora. I tak ale existují indicie, podle kterých se dá alespoň částečně orientovat. Kromě toho, co jsem již zmínila, je to např. Motivace dotyčného nebo dopad na okolí.

    Protipotratoví aktivisté (viz výše) to mysleli dobře, s motivací minimálně u řadových pracovníků (ne)jmenované organizace nemusí být nic špatně. Jenže jejich chování nešíří pokoj, žena, která byla k potratu donucena, se nebude cítit přijata. Stejně tak bez ohledu na to, co máme v Bibli o LGBT, pokud proti těmto lidem někdo bude brojit, asi to moc nepřispěje k jejich pocitu, že jsou přijímáni jako lidé.

    Pokud ovšem někdo věcně a bez nadbytečných emocí upozorní na důsledky potratu (zdravotní rizika pro ženu, možnost následných výčitek aj.), není v tom žádný problém. Stejně tak věcná diskuse o hranici mezi přijetím LGBT jednotlivců (myšleno každého jednotlivce z mnoha) a propagací LGBT jako takového, vedoucí teenagery k nepotřebnému experimentování se sexuální orientací, je naprosto v pořádku. Vysvětlení samozřejmě musí být náležitě zdůvodněno, aby to nebylo jen „Píše se to v našem katechismu, tak to tak je, i když to třeba není v Bibli.“.

 

    p.s. Někdo by samozřejmě mohl namítnout, že experimentování se sexuální orientací je v pořádku. Z psychologického hlediska je skutečně experimentování včetně toho sexuálního součástí vývojového úkolu adolescenta. Na druhou stranu jsou věci, které nelze vrátit zpátky. Dobře to vystihuje např. Oscar Wilde v knize Obraz Doriana Graye. O tom, že lidská sexualita je příliš velkým darem, než aby se stala hračkou, si ale budeme vyprávět někdy jindy.