Lekce ekonomie pro otrlé děti (Nikolaj Nosov – Neználek na Měsíci)

    Ať už jsme to ochotni přiznat nebo ne, i my dospěláci občas sáhneme po nějaké té pohádce. A tak jsem se i já po dvaceti letech vrátila k jedné ze svých dětských lásek, Neználkovi. Musím říct, že po přátelsky laděných prvních dvou dílech (Neználkovy příhody a Neználek ve slunečním městě) pro mě ten třetí představoval studenou sprchu. Co jsem nevnímala jako dítě, mě tentokrát zastihlo nepřipravenou.

    Těšila jsem se, že si přečtu hezkou pohádku, a místo toho na mě plnou silou dolehl duch kapitalismu v té nejsyrovější podobě. Jediný pohádkový aspekt na celé věci představoval fakt, že hrdinové naštěstí nemuseli živit žádné rodiny a že popisy chudoby byly méně naturalistické. Jednak jsem to nečekala, jednak jsem si uvědomovala všechny souvislosti, a tak se mé pocity vyrovnaly pocitům po přečtení Olivera Twista nebo 1984.

    Co mě ale překvapilo nejvíc, je názornost, s jakou autor vysvětluje fungování kapitalistické ekonomiky. Díky této knize jsem konečně pochopila základní princip a zejména smysl obchodu s cennými papíry, jenž mi dříve unikal (podotýkám, že jsem si na univerzitě dobrovolně zapsala základy ekonomie, což jmenovaný problém nevyřešilo).

 

Lekce kapitalismu od komunisty?

    Možná vás napadne otázka, jestli jsem se náhodou nezbláznila. Nikolaj Nosov byl přeci ruský autor a všechny tři díly Neználka byly vytvořeny v době tuhé sovětské totality. Není nebezpečné učit se základy kapitalismu od komunisty?

    Nutno podotknout, že kapitalismus je zde skutečně poněkud nadsazený. Proti němu stojí komunismus v pohádkové podobě, tj. ten, jehož jsme nedosáhli a nejspíše nikdy nedosáhneme (i proto patří Neználek jednoznačně do říše pohádek). Človíčci sice mají své mouchy, ovšem dovedou být natolik hodní, že nepotřebují v nepohádkovém světě všudypřítomné STBáky či Kágébáky. Jejich řádění včetně nemilosrdného pronásledování podvratných živlů (tj. bezdomovců a nezaměstnaných) se odehrává na kapitalistickém Měsíci, tedy vlastně v něm.

    Abych to celé shrnula, pokud nejste přílišní idealisté a nevěříte pohádkové variantě komunismu bez pětiletek a ideologii o kapitalistických štváčích, neměl by vás Neználek nijak negativně ovlivnit. Jediný vliv, který to mělo na mě, bylo zvýšení ekonomické gramotnosti a určitý pocit smutku, že pohádkové varianty soužití nelze docílit. Ten je ovšem v nás žíznících po spravedlnosti zakořeněn i bez Neználka. Ale teď dost řečí a pojďme k ekonomické zápletce, abyste se nemuseli do knihy pouštět sami (nebo abych vás naopak navnadila):

 

Neználkův pád do Měsíce a na Měsíci

    Někteří z vás si možná ještě vzpomenou, že Neználek neudělal skoro nic dobrého. Nebyl sice špatný, ale co mohl, to popletl a občas byl líný přemýšlet. A tak s kamarádem Buchtíkem omylem předčasně odstartovali raketu, která měla druhého dne odletět na Měsíc bezmála s půlkou městečka. Sotva začali s prohlídkou Měsíce, upadl náš hlavní hrdina do ledového tunelu a jako po skluzavce sjel vstříc živoření a pronásledování.

    První konflikty na sebe nenechaly dlouho čekat. Neználek totiž dopadl na soukromý pozemek a jeho majitel na něj pustil psy, protože si trhal maliny. Následně se šel najíst do restaurace. Ze své rodné planety byl zvyklý, že všechno je všech (ano, dobré restaurace tam také měli a jedlo se v nich zadarmo), a tak se dostal do vězení, protože nevěděl, co jsou peníze, a chtěl odejít bez placení.

    Měsíční policisté samozřejmě nešetří ranami elektrickými pendreky, a i jinak doslova dští hrůzu. Na řadu přichází podplácení policie – vyslýchající muž zákona si vzhledem k velmi prapodivnému systému identifikace zločinců našeho kosmonauta splete s proslulým a ještě prosluleji majetným lupičem a žádá po něm mastný úplatek. Hned druhý den Neználka po nedbalém soudu propustí, aby za něj věznice nemusela utrácet.

    Spolu s ním je propuštěn i malíček jménem Kozlík (kdo zapomněl, co jsou malíčkové, nechť sáhne po knize), který se stane jeho kamarádem. Shodou (ne)šťastných náhod se dostanou k prodavači policejního vybavení pro lupiče. Ten se spolu se svým kamarádem rozhodne patřičně využít Neználkův přílet z vesmíru. Od této chvíle se věci neznalí Neználek a Kozlík v jejich špinavých machinacích jen vezou.

 

Shwindlingy a kurza

    Vše začíná ubytováním se v hotelu a přizváním televize, jíž je ovšem poskytnuta jen malá ochutnávka z celého, dosti přibarveného příběhu. Za zbytek musejí reportéři platit (totéž se týká novin). Dovídáme se, jak funguje reklama, média a konspirační teorie. Co mohu soudit, vystihl to autor docela realisticky a nadčasově.

    Cílem reklamy je založení akciové společnosti obřích rostlin, jejímž záměrem je vybrat peníze na létající stroj, a získat tak semena, jež zůstala v původní raketě (a také zachránit kamaráda Buchtíka, který ovšem na rozdíl od Neználka pochopí princip kapitalismu velmi rychle). Chvíli se nic neděje, avšak po nějaké době začínají přicházet chudí, ztrhaní vesničané, kteří kupují jednu akcii pro celou vesnici (bystrý čtenář jistě pochopil, že víc si nemohou dovolit a že si kvůli tomu nekoupí třeba boty). V tomto místě jsem pochopila, že akcie se kupují proto, aby měl jejich vlastník buď možnost je prodat, nebo zisk z dané firmy. Postupně se dovídáme, že téměř všichni kromě boháčů v podstatě živoří, a tak vidí v semenech pozemských rostlin, které jsou větší než ty místní, velkou naději.

    To se ovšem nelíbí boháčům, kteří chudé lidi potřebují, aby na ně měl kdo pracovat (obří rostliny by jim to překazily, protože by najednou obyčejní lidé měli dostatek). Svolají tedy velký pindam (nevím, jak zní název zasedání v ruštině, každopádně český překlad jeho průběh náramně vystihl). Po různých obstrukcích a nesnázích vše bere do rukou jeho předseda pan Skrbling (i zde jméno do puntíku vystihuje postavu), který přemluví oba zosnovatele všeho, aby místo stavby kosmické lodi s utrženými penězi prostě utekli.

    (Ne)překvapený čtenář zjišťuje, že vyvolat podobný zásah boháčů bylo jejich úmyslem od samého počátku a že žádnou stavbu vůbec neplánovali. Za útěk totiž požadovali několikamilionový úplatek, což se neobešlo bez notného smlouvání. Neználek a Kozlík pochopitelně nic netušili a Neználka výjimečně nelze obviňovat, že by něco zbabral. Jediné, co jim mafiánští přátelé zanechali, byly dva lístky na vlak.

    Následuje mediální válka a zmatek na kurze (rozuměj burze). Vidíme vliv médií na kurz akcií, snahu se jich ve vhodnou chvíli zbavit nebo je ve vhodnou chvíli nakoupit. Další lekce ekonomie. Abych nezapomněla, měsíční měna se nazývá shwindling a dělí se na sto centigů. Podle uváděných cen bude zřejmě velmi silná. A ještě názvy některých měst v českém překladu: Hrabillon, Mamonvill nebo Kraddelberg. Názvy Ulic a vesnic naopak odrážejí chudobu místních. A dovíme se zde i o dobrodružstvích boháče Scouperfielda.

 

Zazvonil zvonec, pohádky je konec

    Pokud jde o Neználka s Kozlíkem, ti se stěží protloukají měsíčním životem. Sotva mají co do úst, těžko shánějí i nádenickou práci a nocují v noclehárně plné štěnic a krys a také strádajících človíčků trpících nočními můrami. S komickým přeháněním vykořisťování obyčejných lidí kapitalisty se setkáváme v hotelu, kde se po zaplacení noclehu platí zvlášť za postel, polštář, peřinu, prostěradlo, elektřinu, vodu, mýdlo, ručník, topení a televizi. Podotýkám, že vše funguje dočasně, takže naši hrdinové se ani po předplacení pěti blíže nespecifikovaných chvil nedodívají ani na film. Ze zaměstnání můžeme zmínit např. živý terč „Veselé střelnice“ nebo psí chůvu. Pouť Neználka a Kozlíka končí mezi bezdomovci pod mostem (zcela nerealisticky se nezmiňuje zápach nemytých těl), odkud je brzy sebere policie a dopraví je na ostrov hlupáků, kde jen o vlásek uniknou proměně v berany.

    A protože je to pohádka, objeví se nakonec na scéně Všeználek, který s pomocí stavu beztíže pomůže Měsíčňanům zvítězit nad kapitalisty a policajty. Při této příležitosti se dovídáme, co by se stalo, kdyby někdo střílel v beztížném stavu (velmi nereálné, ale o to víc poučné). Boháč Scouperfield se nakonec polepší a začne si užívat práci v továrně, která mu dříve patřila, a boháč Skrbling, který se nepolepší a ani ta pomsta se mu moc nevydaří, žije vysmívaný ve špíně.

 

Politická poznámka pro případné hnidopichy

    Nehodlám zkoumat, zda byl Neználek se svou syrovou formou kapitalismu a idealistickým komunismem bez pětiletek původně zamýšlen jako sovětská propaganda. Slova „komunismus“ či „kapitalismus“ nejsou v knize nikde uvedena, a ačkoli jsou zde jasné narážky na USA, nevyjadřuji svou recenzí žádný politický názor. Ostatně, kdybych se nad tím přímo nezamýšlela, podobu s komunismem bych vzhledem k jeho skutečné podobě asi neobjevila. Činnost měsíčních policistů se ostatně podobá spíše činnosti KGB, a tak by se čistě teoreticky mohlo jednat o velmi dobře maskovanou kritiku Sovětského svazu (viz Orwellova Farma zvířat). Anebo to nebylo myšleno vůbec nějak a autora to prostě tak napadlo. Je to zkrátka pohádka, a tak si z ní pojďme vzít to dobré. Třeba takovou malou lekci ekonomie.

 

    p.s. Doba, kdy jsem se rozhodla Neználka číst, je rovněž zcela náhodná. Prostě se mi zrovna teď zachtělo se k němu vrátit. Můj výběr literatury na čtení je prostorem k odpočinku a nemá na něj vliv národnost autorů ani politická situace. No a když mě něco zaujme, je lepší hodit to na papír ještě začerstva. O oceněních, již byla Nosovovi udělena Sovětským svazem, jsem při čtení Neználka nevěděla, a kdybych za účelem ověření si informací pro tento článek nehledala životopis autora, nevěděla bych o nich ani dnes. Dětská láska je dětskou láskou a měla by jí zůstat. Tak vám všem přeji hezké počtení, ať už sáhnete po pohádce či nikoli.

    p.p.s. Když jsem byla dítě, pohádka se mi docela líbila a žádnou z výše zmiňovaných ekonomických souvislostí jsem navzdory pokročilému předškolnímu věku nevnímala. O důvod víc občas sáhnout po pohádce.