Častá chyba v komunikaci hlavně na sociálních sítích – „Já jsem s tím v pohodě“ III.

Shrnutí

Komentáře pana A a pana B můžeme přirovnat ke komunikaci dvou batolat:

    A: „Maminka bývá na Vánoce smutná.“

    B: „Na Vánoce máme k obědu kapra.“

-          Mezi takovými sděleními není žádný vztah, každý prostě říká něco svého.

-          Emoce ale nejsou dobře nebo špatně, ty zkrátka jsou. Proto by si sdělení týkající se zkušenosti nebo prožívání neměla navzájem konkurovat.

-          Pokud reagujeme na něčí pocity nebo zkušenost, měli bychom vyjádřit vztah, který k tomuto pocitu či zkušenosti máme. Na první pohled musí být jasné, proč odpovídáme.

-          Obzvlášť citliví bychom měli být, když reagujeme na zkušenost, o které není obvyklé mluvit.

-          Pokud budou naše zkušenosti prostě vedle sebe, i když je jedna označena jako odpověď na druhou, vzájemně si konkurují.

-          Ne vždy je lehké poznat, co je „proti proudu“. Proto musíme pohled toho, komu odpovídáme, vždy zohlednit, nějak na něj reagovat – nejen prostě postavit ten svůj vedle jeho.

-          Než začneme reagovat, měli bychom se zamyslet, co se ten druhý snaží říct a proč a co nás vede k vyjádření opačného názoru nebo sdělení odlišné zkušenosti.

-          Sociální sítě nejsou jeden velký večírek, kde se vyprávějí opilecké vtipy a každý každému pětkrát vynadá. Neměli bychom se zde chovat jako doma.

-          Psaní na sociální sítě včetně komentářů není relaxace, ale velká odpovědnost vůči sobě i druhým.

-          Množství a kvalita toho, co zveřejňujeme, by měly mít hlubší informační hodnotu. To, že mám dnes k obědu smažák a zítra svíčkovou, hlubokou informační hodnotu nemá a není to ani nijak zajímavé nebo vtipné. Napsat něco takového jednou za měsíc je v pořádku, ale neměli bychom tím sociální sítě zahlcovat každý druhý den.

-          Pokud sociální sítě zahltíme, bude obtížnější dostat se k opravdu důležitým nebo zajímavým informacím. Můžeme tím navíc značně ztížit orientaci v jejich obsahu lidem s některými typy zdravotního postižení.

 

Další příklady na konec

    A protože ne každému je možná blízká problematika lidí s postižením, nabízím na závěr ještě pár nesprávných příkladů, aby bylo jasné, o čem jsem mluvila:

 

    A: „Mé okolí nechtělo respektovat, že se na mateřství prostě necítím. Pořád mi říkali, že je mi už třicet a že už bych to dítě mít měla.“

    B: „Já měla první dítě už ve třiadvaceti – doktoři říkají, že po pětadvacítce klesá plodnost, tak jsem radši nechtěla nic nechat náhodě.“

    (Nepřikazuje, že A má mít děti, ale svým komentářem připomíná požadavek okolí. Z její poznámky o klesající plodnosti nepřímo vyplývá, že A by děti mít měla, protože víme, že je jí třicet.)

 

    A: „Všichni mi pořád říkají, že se mám přece vzchopit – co je na tom vstát ráno z postele a jít do práce? Ale já prostě když se ráno probudím, jsem strašně unavená, všechno na mě jako dolehne a ani nedokážu děti vypravit do školy.“

    B: „Jo, kolikrát je ten každodenní kolotoč dřina, ale já si vždycky říkám, unavená neunavená, máš děti, tak se snaž, a vždycky nakonec vstanu, udělám jim oběd, no prostě je to o zodpovědnosti.“

    (B sice mluví o sobě, ale reaguje na sdělení A, čímž nepřímo apeluje i na její odpovědnost – děti se musejí obstarat, únava neúnava =kdo to nezvládá, je nezodpovědný.)

 

    A: „Pro mě je vždycky to zkouškový takovej stres, že pak chodím celý dny se staženým žaludkem a vždycky několik kilo zhubnu. A pak to stejně nestíhám a jdu v září, jak mám nervy. Asi ani k těm státnicím nepůjdu hned po třeťáku, dám si ten rok volno, abych se trochu zklidnila a všechno to stihla.“

    B: „Jsem ráda, že na nás ta univerzita nemá takový nároky – vlastně je to taková flákárna. Celej semestr nic, pak se teda trošku učíš na ty zkoušky a pak zase volno. To dřív na tom byli hůř, to se asi nedalo rozkládat jak teď.“

    (Studentka B říká, že studium není náročné, a odpovídá na opačnou zkušenost studentky A. Tvrdí, že je univerzita flákárna, z čehož nepřímo vyplývá, že studentka A je líná nebo jinak nedostatečná, protože tu flákárnu nezvládá.)

 

A tak bychom mohli pokračovat donekonečna, ale věřím, že teď už si většina čtenářů našla kousek toho, co je pro ně nejsrozumitelnější.